3.srpna - sobota
Je sobota 5 ráno, ale jetlag mi už nedovolí spát. V 7:15
mám čekat před nemocnicí na Markuse. Město Braganca je neuvěřitelně kopcovité a
vlastně mezi dvěma horama. Je v nadmořské výšce 850 m, což by mohlo
vysvětlit, proč se dnes změnila teplota z 27 stupňů na 11. Včera šortky a
tričko, dnes mikina a bunda nestačí. Doklepu se tedy do nemocnice a jdu
s Markusem na sál. Operační sály jsou zde jinak organizované. U nás
přechází chirurg z filtru, kde se převléká striktně přímo na sál. Zde po
převlečení a nandání roušky a čepice přecházíte volně přes nemocnici na sály.
Na sále byl pacient s obřími ledvinnými kameny, které
mu způsobily roztažení močovodu nad obstrukcí –tzv. hydronefrozu. Během hodiny
rozbili kámen laserem a pacient fragmenty později vyčůrá. Z důvodu
přetrvávajícího edému (otoku) se mu zavedl stent na několik týdnů, aby mohla
moč volně procházet. Překvapilo mě, že doktoři připravují operační stůl a pole
sami, bez pomoci sester. Také to, že se i zde všichni přítomný na sále vítají a
loučí polibkem na tvář.
Dále jsem šla s rezidentkou Giovanou zkontrolovat
pacienty po operacích. Giovana („Žovana“) je moje tutorka a měla by se mi po
dobu stáže věnovat. Problém je, že nemluví anglicky. Ale prý mě naučí
portugalsky, tak tedy uvidíme, zatím se na sebe nesměle smějeme.
Na bytě nás přes den učila Sophia portugalsky. Snažím se
naučit základy, ale plete se mi do toho španělština. A brazilská portugalština
a portugalština naší Sophie je přece jen taky trochu jiná.
V 16 nás mají vyzvednout nový známý Sophii z nemocnice,
že nás vezmou na pivo. Přijedou 2 rozjeté a hodně přátelské holky autem, takže
je nás 5 a jede se do hospody. Po cestě kupodivu nabíráme další, prý se dozadu
vejdem a překvapivě i jo. Holky vypadají jako z holywoodu a cestou
vyprávějí o těch nejvíc sexy doktorech ve městě. Přijedeme do místního
pivovaru, kde nám rozlejou asi desítku piv na ochutnání. Vybíráme nakonec red
ALE, na výběr je i mangové, čokoládové nebo pomerančové pivo. Hodně se nasmějem
a před sedmou se loučíme a jedeme uberem za brazilkou Jess a francouzkou Cleo,
která dnes přiletěla na svou stáž. V restauraci nám Jess objedná žebírka
s česnekovou bagetkou a s mandioka. Mandioka je způsob přípravy tapioky a
je to opravdu vynikající. Dostáváme k tomu každá ještě farofa, což je něco,
co připomíná mouku a sypou si to do skoro každého jídla. Zatím si nejsem jistá
proč, ale je to prý dobrý.
Naučila jsem se už pár vět a slov v portugalštině.
Proto když se zaslechla uprostřed konverzace „masaaa“, nadšeně jsem vykřiklad
ááá jablko, že jo? Jsem ráda že jsem všechny pobavila, ukázalo se že existuje
ještě maaaaasa a to znamená cool.
Ještě jsem nezažila tak pohostinný národ a přátelské chování
nikde jinde. I když mluví anglicky málo a stydí se, každý se snaží mluvit a
upřímně se zajímat o naši zem. Chtějí nás poznat, pozvat nás na jejich jídlo, vymýšlejí
plány na každý den, co bychom mohli kde podniknout. Člověk má skoro pocit, že
na nás tady čekají celý život, zvou nás k sobě domů, nabízejí jejich
oblečení nebo ať přijdem kdykoli k nim domu pokecat.
V hospodě mi přišel email kupodivu tentokrát ve
španělštině, ale naštěstí brazilky ho zvládly přeložit. Kufry byly nalezeny,
ale nemají tušení, kdy je doručí. Cítím pokroky…
4.srpna - neděle
Brazílie nám ukázala svojí pravou zimu. Stále 9 stupňů, což
by tolik nevadilo, kdyby nebylo 9 stupňů i doma (okna zrovna moc netěsní),
kdybychom měli svoje kufry s teplým oblečením a kdybychom neměli na
přikrytí jen prostěradla. Ještě že jsme zvládli ukrást deky z letadla a já
mám svojí nejoblíbenější věc – vložku do spacáku.
Nemáme dnes moc co dělat a venku celý den prší, takže se
snažíme celý den zahřát v posteli. Sofia nás učí trochu portugalsky,
koukneme na seriál a pak naučím holky hru karty mrtvého muže a učíme naopak
Sofii česky.
Večer se koná tzv PRE-PARTY (před párty) před zítřejší
velkou párty. Zítra se v Bragance koná tzv. TROČI. Troči je jakýsi rituál,
ceremoniál pro začínající prváky na medicíně. Začátky studia jsou zde velkou
událostí a hodně spojené s náboženstvím. Kluci se musí ostříhat podle
svatého Francisca de Asis, což znamená že mají vyholenou hlavu a uprostřed nad
ušima ponechaný kruh delších vlasů po dobu 6 měsíců. Holky po tuto dobu musí
nosit volné oblečení, nesmí používat žádné šminky a vlasy musí mít stažené jako
princezna Leia.
PRE-PARTY se koná u někoho v domě. Přijedeme tam uberem
spolu se Sophii a francouzkou Cleo. Párty se koná na dvorku a napůl
v garáži. V přepočtu za 18 kč si kupujeme pivo v plechovce, které
chutná spíš jako voda. Nacházíme známé brazilky a seznamujeme se pořád
s novými. Připadáme si trochu jako atrakce. Jsou zde desítky studentů a
narváno k prasknutí. Připomíná mi to americké filmy.
Brazilky cucají jakýsi pytlíček s neurčitou hmotou, tak
přemýšlím, na čem to tady asi jedou. Nakonec také dojde k tomu, že nám
nabídnou na ochutnání. Dozvídáme se s Andy, že je to Cachaca (kašasa), místní
brazilský alkohol s nejrůznější příchutí. Ochutnáváme Cachaca
s příchutí čokolády.
Najednou začne hrát místní kapela. Asi třicet hudebníku
hraje na bubny a další nástroje a vytváří neuvěřitelnou atmosféru. Většina
písniček je do samby a funku, který je tady velmi oblíbený. Někdo tancuje a
všichni poslouchají. Uprostřed představení musí všichni z prvního
ročníku klečet před kapelou a vydržet ro až do konce. Představení končí hlasitým pokřikováním asi jako u nás na spartě a vylitím piva na klečící první ročník…
Žádné komentáře:
Okomentovat