15.srpna – čtvrtek
Ve 4:30 máme dohodnutý dovoz na letiště, jelikož bus
v tuto hodinu není možný. Je dohodnutý na slovo od známé, tak jsem mírně
překvapená, že opravdu přijede před budovu. Jsme vyřízené a po deváté
přistáváme po hodinovém letu ve Floripě. Ostrov leží více na jihu a je zde
proto chladnější počasí. S pevninou ho spojují dva obří mosty. Je
považován za jednu z nejbohatších a nejkrásnějších částí Brazílie.
Z letiště jedeme uberem ve fancy autě na kožených sedačkách (značku po mě
nechtějte) a řidič umí kupodivu skvěle anglicky, tak nám vypráví o místních
vyhlášených krevetách, rybách a ústřicích. Je to fotograf a předává nám
vizitku, abychom ho mohly sledovat na instagramu.
V ubytku necháváme věci
a jdeme pěšky poznávat ostrov kolem jeho největšího jezera.
Na oběd se necháváme unést a dáváme si talíř mořských plodů
pro 2. Najedla by se z něj ovšem skoro celá armáda, jelikož počet talířů
s plodama a přílohama se sotva vejde na stůl. Pochutnáváme si na krevetách
na 4 způsoby, rybičce a 2 krabům. Necháváme si zbytek zabalit a já trochu
dojídám zbytky celý víkend.
Jedeme uberem na pláž a já jsem ohromena její krásou. Na
pláži je jen pár surfařů, jinak je úplně prázdná. Písek je nejjemnější jaký
může být, moře čisté ale rozbouřené a studené. Lehneme si na dunu a Andy usíná.
Přikládám video kterému jsem se zasmála už stokrát, jak ptáček zvědavě obchází
spící Andy. Jdu se vykoupat, ale je jen 18 stupňů a moře studené jako naše lomy
a rozbouřené, takže tam moc nepobudu.
Po troše brodění a šplhání na skálu máme neuvěřitelně krásný
výhled na celou zátoku. Všude kolem je spousta krásných a pro nás neznámých
ptáků.
Opět bereme ubera domů, naštěstí jsou opravdu všude levné a
hlavně bezpečné. Pro dvě holky navíc cizinky je v Brazílii nebezpečné
chodit venku po setmění, které přichází bohužel už po půl šesté.
Poprvé tu máme televizi tak jí zapínáme a ihned usínáme v osm
u předčítání bible. Je to jediný kanál s titulky, i když v latině haha. Je
strašná zima a napočíítám na sobě 7 vrstev. Usínám v kalhotách, dvou
mikinách a vložce do spacáku.
16.srpna – pátek
Po 12 hodinách spánku jdeme hledat něco k snídani a
nacházíme bagetky a dobré kafíčko. Jdeme dnes na trek džunglí do nejodlehlejší
a nejhůře dostupné pláže ostrova. Je nedotčená, protože se zde dá dojít pouze
pěšky nebo helikoptérou. Kupujeme dostatek vody (alespoň to si myslíme) a
sušenky na oběd a vyrážíme autobusem. S pomocí ochotného týpka na zastávce
dokonce zvládneme přestup autobusem a za hodinku už stojíme před džunglí a
koukáme na ceduli národního parku. Čteme varovné cedule pozor na kobry a i když
je vedro jako bejk tak máme do džungle dlouhé kalhoty a mikiny. Se vzpomínkou
na infekční se pečlivě stříkáme tím nejsilnějším repelentem.
Hodina a půl stoupání a zase klesání nám za odměnu odkreje naprostý ráj. Pohled na odlehlou pláž s dvěma jezery a rozbouřeným mořem se asi nikdy nemůže omrzet. Andy hledá mušle a já si cachtám nohy v studeném moři a za chvíli stoupáme po skále asi hodinu na nejkrásnější vyhlídku. Cestou nad náma krouží spoustu velkých dravců, já bych řekla že orlů, ale kdo ví, nemáme s sebou ornitoložku Kačí 😊 Cesta je pro nás náročná terénem i větrem, ale nevzdáváme se a nahoře si vychutnáváme ty nejhezčí výhledy.
Cesta dolů je také náročně krásná a poté přecházíme celou pláž na druhou stranu k jezerům. Koupu se ve studeném ale průzračném jezeře, následně v moři a znovu v jezeře. Plán byl pokračovat dále po hřebeni na druhé straně pláže, ale jelikož už je pozdě a brzo se stmívá, raději po poradě volíme cestu zpáteční, možná dokonce delší, ale jistější. Cestou zpátky musíme sbírat síly a já se hodně překonávám, ale před setměním dorazíme k autobusu a vykupujeme všechny tekutiny v místním supermarketu. Autobusem se vracíme a uklidňujeme po celém dni bez signálu drahé polovičky, že nejsme ztracené v pralese.
U domova se odměňujeme zmrzlinou s příchutí místního ovoce Guiyaba, osprchujeme se a uberem jedeme na něco k snědku. Andy si objednává lososa a já malý předkrm chobotničku. Obě si hladové pochutnáváme a ještě jdeme na ústřice do vedlejší restaurace. Jsou bohužel jen vařené se sýrem, ne čerstvé, ale i tak si pochutnám. Jelikož se dnes narodila kamarádům Červě a Mípovi holčička Anežka, tak si objednávám Caipirinhu s alkoholem cachasa na její zdraví. Koktejl by skolil i ty odolnější a méně unavenější z vás a tak se mi cestou domů plete trochu portugalština s češtinou a jdu raději hned spát 😊
17.srpna – sobota
Ráno vyrážíme rovnou uberem do centra Floripy na místní tržiště. Dáváme si k snídani čerstvý pomerančový džus a Acai zmrzlinu s granolou (vločkama), jahodama, banánem a podivným bílým práškem. Doufala jsem, že to nebude zmrzlina ale kaše, ale i tak kvalitní snídaně. Pěšky se jdeme projít k vyhlídkovému místu na mosty, které spojují ostrov s pevninou a dále jdeme pěšky zpět do centra ke katedrále a historickému muzeu.
Centrum není nic moc zvláštní a tak si dáváme oběd a chceme si vzít ubera na pláž. Už jsem skoro vzdávala najít místo s čerstvými ústřicemi, když se zeptáme ještě v restauraci u tržiště kde je mají! Čekáme dlouho, ale 12 nejčerstvějších ústřic je pro mě obřím zážitkem. Cena je asi jako 1,5 ústřic u nás. Mají nejprve lehce slanou a masitou chuť, která přechází do sladka, mňam. Andy poprvé ochutnává a musí prý chuť nejprve zpracovat, než si dá zase příště 😊 Ústřice z Floripy jsou podle číšníka jedny z nejlepších na světě a dovážejí se po celé Brazílii.
Rozhodneme se jet na malou pláž nedaleko našeho ubytování, kam ovšem jedeme z centra poměrně dlouho. Na pláži je dnes v sobotu docela dost místních a hodně fouká tak je většina v teplé bundě u čajíčku a na pláži dávají piknik. Na koupání to není a tak se projdeme na další dvě pláže až docházíme k malinké pláži s krásnou vyhlídkou a skálou, kde se hlasitě rozbíjejí vlny. Místo je součástí národního parku. Cestou zpět pozorujeme západ sluníčka a nastupujeme do autobusu, který by nás měl přiblížit domů.
Cestou je 45minutová zácpa v místě, kde se setkávají moře a projedou zde jen 2 auta. Bohužel přejíždíme naší zastávku, protože neumíme úplně vystoupit, ale aspoň se dostáváme k supermarketu, kde si kupuju drobnou večeři. V obchodě volá neznámý klučina na Andy jménem, na což chvíli koukám a nastalou situaci zmateně zpracovávám. Jaká je pravděpodobnost, že tu někdo zná z ostrova Andy? Ukazuje se, že je to medik z naší fakulty anglické paralelky, který je také na stáži v Brazílii a odjel také na výlet na víkend. Seznamuju se s ním a pobaví mě, že mi nechce věřit, že jsem z Česka a ne z Brazílie. Prý na to nevypadám.
18.srpna – neděle
Brzo ráno už jedeme na letiště a kolem jedenácté přistáváme unavené v Sao Paolu. Zbývá dopravit se do naší vesničky Braganca Paulista. Už dva dny řešíme, jak se zpět co nejlevněji dostaneme a domlouváme spolujízdu. Ta bohužel nevyjde, takže máme 2 možnosti. Můžeme jet uberem celou hodinu a půl nebo můžeme jet mnohem levněji večer ale z jiného místa a s neznámým člověkem co nejspíš nebude umět anglicky a bude náročné se domluvit na setkání. Z hlediska bezpečnosti a pohodlnosti nakonec volíme možnost první a slibujeme si, že budeme teď dva týdny jen vařit, abychom ušetřily.
Uvaříme si doma oběd těstoviny s dýní a smetanou a já až do noci pracuju a píšu blog. Zítra zase hezky zpátky do nemocnice…
Žádné komentáře:
Okomentovat