12.srpna – pondělí
Ráno v 7 se na operacích dozvím, že dnes máme opět
dvoje ledvinné kameny najednou. Připadám si už trochu překamenována a proto se
později dopoledne připojuju na sále k Andy. Na ortopedii je totální
endoprotéza kyčelního kloubu z důvodu pokročilé artrózy. Na naší ortopedii
jsem takový rentgenový snímek ani neviděla, artróza byla tak pokročilá, že
hlavice femuru přesahovala do pánve. Celou tuto operaci jsem neviděla ani u nás
a chirurgové nás nechaly se umýt, abychom mohli být během operace blízko a lépe
vidět. 2 hodiny stání bez možnosti se podrbat mě stálo hodně sil, zvlášť když
se začal ozývat žaludek, ale operace byla vcelku zajímavá. Zaujalo mě, že
veškerou chrupavku, kterou pilkou odřezali zase hodily zpátky, aby se kloub prý
lépe zregenerovat a prokrvená (vaskularizovaná) chrupavka pomáhá
k obnovení funkce kloubu.
Před odpolední LECO mám jen málo času, tak jdeme do jídelny
v nemocnici. Každý si zde nabere kolik sní a pak zaplatí podle váhy.
Ochutnávám z každé mističky málo a přidávám čerstvé kousky manga.
Odpoledne se setkávám s primářem a ostatními studenty
na urologii. Díky mně je opět diskuze vedena v angličtině a hodinu a půl
probíráme jednotlivé případy pacientů, jejich léčbu a komplikace.
Nakonec jdu za svou rezidentkou na urgentní příjem, kde je opět
pán, který měl před 6 lety radioterapii z důvodu nádoru na prostatě.
Přichází pro krev v moči (hematurii) a bolestivost při močení. Není to tak
závažný případ jako minule, ale pán má obrovské bolesti a krev se musí
injekčníma stříkačkama asi hodinu vysávat z močového měchýře.
Moc o tom nepíšu, abych měla hlavně hezké vzpomínky, ale
moje rezidentka Giovana mě trpělivě ignoruje a dozvídám se od všech
z nemocnice, že horší rezidentku jsem si ani nemohla přát. Tentokrát mě
nechá držet misku s vodou, tak jsem ráda, že konečně přišla moje chvíle. Rychle
se mě dnes zbavuje, takže jsem už ve 4 doma a mírně frustrovaná hned usínám.
Vzbudí mě až vůně cibule a česneku. Andy je už doma a pustila se do vaření.
Večeříme tuňáka z konzervy s rýží a celý večer plánujeme následující
víkendy a dny.
13.srpna – úterý
Ráno v 7 jsem zase na operacích, dnes je ovšem vše
velmi zmatené. Mezi operačními sály je velká tabule s rozpisem všech
operací. Uvedený začátek operace ovšem znamená, že se začnou pomalu všici
scházet, pusinkovat a pomalu se začnou shánět také po pacientovi. Samotná operace
začíná ovšem tak za půl hodiny, hodinu. Dnes to trvá víc než dvě hodiny a
předtím chirurgové chodí sem a tam a dohadují se dnes o tom kdo kde koho
operuje. Očividně je tu více operací než operačních sálů. Zběsile přehazují
operační stoly a rentgeny, až se nějak dohodnou a začíná se.
Urologické operace jsou tu ráno 4. Podívám se na první a
nadpis na dveřích vazektomie. Což je opravdu zvláštní, protože se zde nachází
mladá žena. Očividně tedy zmatky přetrvávají. Dívám se chvíli na operaci velmi
starého pána s nádorem prostaty pokročilého stádia včetně kostních
metastáz. Jeho prognóza je velmi špatná, ale provádí se mu orchiektomie =
odnětí varlat. Ta se vyjímají kvůli tzv hormonální blokádě. Zástava tvorby
testosteronu, který se zde tvoří může pomoci proti dalšímu šíření nádoru a
zkrátka dostat nádor více pod kontrolu. Zároveň byl v plánu zavést katetr,
aby pán nemusel mít doživotně vývod z močového měchýře. Nádor byl ovšem
tak obrovský, že se nepodařilo katetr přes močovou trubici dostat a chirugové
nakonec tento pokus vzdali.
Na dalším sále koukám na laparoskopickou operaci odnětí
prostaty opět z důvodu maligního nádoru. Jelikož ovšem je pán mladší, nemá
metastázy atd. je řešení pomocí prostatektomie. Laparoskopicky vytvoří nejprve
kapnoperitoneum – břicho je nafouklé oxidem uhličitým, aby bylo dobře
přehledné. Celkem vytvoří 5 dírek pro porty a na obrazovce je vidět, že začnou
otevírat močový měchýř.
V tom za mnou přijde primář a zeptá se, jestli nechci
vidět císařský řez. Všechny chirurgyně na sále na gynekologii jsou naprosto
skvělý! Hned se seznamuju s Nikol, rezidentkou z porodnictví, která
umí skvěle anglicky a Isabelou která též umí skvěle. Obě jsou dost bláznivý,
vypadají skoro stejně staré jako já a jsou extrémně přátelské.
Celý císařský porod nám vysvětlují celý postup, rodička měla
vyšší tlak = hypertenzi a protože již měla císařský porod, nebyla zde ani jiná
možnost. Budoucí matka vypadá extrémně vystrašeně a hodně špatně snáší
anestezii – píchnutí intraspinální injekce. Porod je však v pořádku a narodí
se krásná holčička Elena. Šťastný tatínek se snaží dělat fotky, ale klepou se
mu na to moc ruce. Celá operace mě strašně dojímá.
Opět dáváme rychlý oběd v nemocnici a běžíme do
prádelny. Máme za 14 dní spoustu věcí v igelitkách a snažíme se
anglicko-portugalsky domluvit praní. Po několika minutách snažení vypadá
situace beznadějně. Nakonec zavolám Julianě, aby mi přeložila, co paní prádelní
povídá a nakonec se přece jen domluvíme na měsíčním tarifu 4 pračky pro nás 3
z bytu.
Odpoledne mám onkologicko-urologickou ambulanci. Už jsem
drzejší a vím víc jak to tu chodí, takže chodím z ambulance do ambulance,
ptám se všech studentů co mají za případě a studuju CT snímky a ultrazvuky.
Dokážu už částečně číst karty a pochopit co je to přibližně za pacienta, zbytek
mi většinou někdo vysvětlí. Za mojí rezidentkou už ani nechodím, je pro ni
velmi obtěžující již anglický pozdrav.
Vidím desítky pacientů, většinu s nádorovým onemocněním
prostaty. Buď se u nich nádorové onemocnění zjistilo a plánuje se léčba radioterapií
nebo chirurgická. Nebo jsou pacienti po operaci či léčbě radioterapií na
kontrole a sleduje se u nich tzv PSA marker. Pokud je u nich po léčbě do 1 roku
opět vyšší, znamená to většinou lokální recidivu, pokud je vyšší po 1 roce,
znamená to nejčastěji metastáze.
Je zde i pár pacientů s nádorem močového měchýře, ale
to spíš vzácně a pár pacientů s nádorem ledviny. Dlouho nezapomenu na
pacientku, která podstoupila operaci odsání abscesu z ledviny. Absces se
ovšem potvrdil jako nádor a to bez toho aby se vzal všechen včetně zdravého
okraje, tudíž musí pacientka znovu na operaci. Na operaci se čeká přibližně 3
měsíce.
Jeden pacient s nádorem prostaty je kuřák a proto mu
anesteziologové do předoperačního vyšetření napsali, že je nutné operovat
s pooperační intenzivní péčí. Což je tu obrovský problém, jelikož je tu 10
lůžek na 2 miliony obyvatel a takový pacient bude prý čekat na operaci rok,
někdy i více let. Opakuji pacient s nádorem prostaty.
Večer se scházíme všichni zahraniční studenti s Giuliou a
Isabelou, které nás berou na místní pochoutku u jezera Acai. Je to ovoce, které
bych přirovnala k borůvkám. Acai potom dostanete jako zmrzlinu a můžete si
navolit z desítek různých příloh – čerstvé a sušené ovoce, oříšky,
čokolády, kondenzovaná mléka a podobně. Tento dezert je strašně sladký, ale
výborný.
Jedeme uberem do supermarketu a nakoupíme na večeři, jelikož
opět vaříme dnes pro moji hostující Julianu. Volíme čerstvé těstoviny
s kuřecím a zeleninou. Julianě naštěstí chutná a plánujeme společně
víkendy v Sao Paolu a Foz de Iquazu. Přijímáme pozvání na zítřejší
barbecue u jejího kamaráda pro asi dvacet lidí a polomrtvé usínáme.
14.srpna – středa
Ještě předchozí den si domluvím s Markusem, že dnešek
strávím na gynekologii. Je mi řečeno, ať přijdu kdykoli po osmé, takže poprvé
do nemocnice nespěchám a přicházím na 8:30. Andy chce jít taky a čeká na mě v kavárně
v nemocnici. Jdeme spolu tedy na gynekologický příjem a jsem trošku nervózní.
Na příjmu je chirurgyně ze včera Isabela, která nás hned vítá a velmi přátelsky
si povídáme. Za chvíli přichází i gynekoložka Natali a spolu se ukazují jako velmi
bláznivé a vtipné doktorky. Chtějí naučit česky „miluji tě“ a povídají o svých
časech, kdy chodily pařit. Natali prý byla vykázána z komplexu kde teď
bydlíme pro neposlušnost.
Přichází paní na příjem, asi 140 cm „vysoká“, velmi drobná
až scvrknutá paní, žebra na ní jdou dobře spočítat. Z gastroonkologie ji
posílají na vyšetření gynekologické, jelikož se jí nádor ze střeva rozšířil
kontinuálně přes celou pánev až k pohlavním orgánům. Již po svlečení je
nádor v podbřišku nápadně viditelný. Po prohlídce paní krvácí, protože nádor je
velmi cévnatý a jakékoli i šetrné vyšetření bohužel krvácení vyvolává. Paní
dostává pouze antibiotika, protože je podezření i na vnitřní infekci. Její prognóza
je ovšem velmi velmi špatná. Paní se celou dobu usmívá a vypadá spokojeně. Dozvídáme
se, že svojí situaci zcela úplně nechápe nebo ji alespoň chápat nechce.
Doktorku Isabelu volají náhle k císařskému řezu. Pořád
mi to připadá trochu absurdní, jelikož vypadá stejně staře jako já. Rozhodujeme
se, že ji jdeme následovat na sál. Což bylo velmi dobré rozhodnutí. Chirurgyně
se zeptají, zda umíme instrumentovat během operace. Řeknu, že jsem to nikdy
nedělala, jelikož u nás je to zaměstnání sester, ale že bych to ráda zkusila a
že jsem se učila už nástroje portugalsky.
Nechají mě se umýt, poprvé se myju bez přítomnosti doktora.
Sama se poprvé naostro oblíkám včetně rukavic, do kterých v česku také
pomáhají sestry. Isabela mě rychle učí chirurgické nástroje v portugalštině
a snažím se je všechny zapamatovat. Pacientka je zbavená citlivosti od pasu
dolů, dostává močový katetr a dezinfikuje se jí břicho a okolí. Připravuju s Isabelou
operační pole a celá šťastná a zdravě nervózní podávám během celé operace
nástroje. Nejprve se odstraňuje stará jizva po předchozím císaři, následuje protětí
7 vrstev břišní stěny až se dostávají k děloze. Opatrně ji skalpelem
rozříznou, dítě je naštěstí hlavičkou dolů a jde ven velmi dobře a rychle.
Nechají mě ho držet a přestříhnout pupeční šňůru. Drobeček pláče a ukazují ho
přes plentu matce a dojatému otci. Dítě si ihned přebírají sestry a na operačním
sále zbývá matce vyndat placentu a zašít ji. Všech 6 vrstev zašijí opatrně chirurgyně,
mě nechají nakonec zašít kůži. Končí jeden z mých největších medicínských
zážitků a znovu si uvědomuju, proč tohle všechno dělám a jak moc mě to baví.
Mám fakt radost, že jsem pochválena, jsem prý klidná a sebejistá, jupíí.
Za necelou hodinu začíná další císař, na kterém bude
asistovat Andy. Jdeme si tedy rychle ohřát oběd domu ze včera a rychle vytisknout
letenky na zítra.
Druhý císař je o dost komplikovanější. Andy bohužel nemůže
instrumentovat, jelikož je zde již jiný student, ale obleče se a dívá na vše
zblízka. Dítě je ovšem v břiše obráceně a trvá velmi dlouho, než ho
vyndají ven. Celou situaci shledávám mírně násilnou a lekneme se s Andy,
že dítě nebrečí, když ho odnáší. Později se dozvídáme, že je to velmi časté,
pokud je takhle obráceně a že je naprosto v pořádku. Následuje ovšem další
problém. Při každé operaci je velmi důležité počítat bílé hadříky, které se
během operace používají. Na začátku jich bylo 25, teď napočítáme 24. Matka je
skoro zašitá, ztracený hadřík ovšem může být právě v ní. Volá se proto
rentgenolog s rentgenem, aby břicho matky tzv prověřil. Hadříky na sobě
mají tenkou linku viditelnou pod rentgenem právě pro tyto situace.
Chirurgyně Isabela
brečí, bere to jako svoje selhání, což je mi opravdu líto. Anesteziologové raději
matku uspávají, aby o zdejší situaci nevěděla. Na rentgenu se ovšem nic nenachází
a Andy s Isabelou matku zašívají.
Doma rychle vyzvedáváme věci z prádelny, já pracuju,
píšu blog a balíme věci na zítřek. Vyrážíme totiž v noci ve 4 ráno na
letiště a letíme do Florianapolis. Místně Floripa je nádherný tropický ostrov,
na kterém máme v plánu zůstat 3 noci. Andy nám oběma ještě barví obočí haha
a vyrážíme na barbecue párty.
Na barbecue je asi 20-30 lidí. Vstup byl v přepočtu 90
korun a jsme opravdu zvědavé co se bude grilovat. Postupně se griluje boží
masíčko „picanha“, slané výborné klobásky, sýrové špízy a česnekové bagetky. Všichni
jsou na balkoně a popíjejí nejčastěji pivo, my víno. Brazilec Lucas vytahuje
pro velké překvapení tatranský čaj, jelikož byl minulý měsíc na stáži v Bratislavě
a nalévá postupně všem panáka. Velké překvápko je také chloroform, který brazilci
během večera přidechují na přilepšenou. Jelikož musíme ve 4 na letiště, tak jedeme
už v 11 domů a ihned usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat