5.srpna - pondělí
Dnes první celý den v nemocnici. V sedm mám sraz
na recepci s rezidentkou Giovanou, mojí tutorkou. Odvádí mě na operační sály, kde se koná dnes orchiektomie
– odstranění varlete. Pán má varle velikosti basebalového míčku s podezřením
na nádor. Operace tu nezačínají rozhodně na čas. Cca 20 minut po psaném začátku
se teprve přiváží pacient a lážo plážo no stress se začne uspávat. S anesteziology
koukám na některé léky a konečně začíná operace. Jsem překvapená, že medička z brazílie
Angelica dělá instrumentální sestru a podává během operace nástroje. Snažím se
zapamatovat všechny nástroje v portugalštině, ale zdá se to být zatím
nadlidský výkon. Vyoperovaný nádor se chirurgovi nakonec nezdá jako nádor. Musí
se poslat jako u nás na patologii k mikroskopickému vyšetření, ale vypadá
to prý spíše na kryptokokózu, sarkoidózu či jiný granulomatózní zánět.
Po operaci jdeme za pacienty na JIP. Věnujeme se hlavně
jednomu, který má akutní urologický problém – hematurii, neboli krev v moči.
Je to onkologický pacient po radioterapii, u kterého došlo po několika letech k poškození
močového měchýře. Asi hodinu koukám na odsávání krve pomocí stříkaček z močové
trubice. Pacientovi je nutné odstranit hlavně krev sraženou – tzv koagulum.
Pacientovi se očividně dost uleví. Seznamuju se s rezidentem z chirurgie,
který mi nadšeně vypráví o jeho návštěvě Prahy a zážitcích z disko Karlovy
lázně.
Zjišťuju, že tu mají doktoři, a tedy i já 3 hodiny pauzu na
oběd. Bydlíme asi minutu od nemocnice a doma se ihned setkávám s Andy,
kterou též propustily na oběd. Jdeme hned nakoupit do supermarketu. Opět
nakoupíme mimo jiné spoustu ovoce a zeleniny a zavoláme si ubera, jelikož
zpátky je to do obřího kopce. Doma si uvaříme kuřecí s česnekovou bagetou
a zeleninou.
Odpoledne mám v programu v nemocnici „litotrypse
extrakorporální rázovou vlnou“. Jedná se o metodu, která se používá při léčbě
ledvinných kamenů. Jsou to tlakové vlny, které jdou z přístroje na ležícího
pacienta přímo do místa, kde se nachází kámen. Není to zcela nebolestivé, ale většina
lidí zvládne terapii bez analgosedace. Trvá to 40 minut a pacient je za týden
pozván na kontrolní snímek, zda se kámen roztříštil na fragmenty a volně odešel
močovou trubicí.
Doma se večer ani neohřeju a už běžíme na sraz v nemocnici
se všemi s organizace IFMSA. Setkáváme se s posledním zahraničním
studentem z Istanbulu a všichni pokračujeme na oficiální seznámení a
přivítání s rektorem univerzity a dalším vedením. Dostane se nám krásného
přivítání i s občerstvením, dárkovými předměty z fakulty i dárečky od
brazilek a posloucháme přednášku o nemocnici a fotíme se s vedením. Dostáváme
dobré rady a tipy a pokračujeme na prohlídku nemocnice. Z té se s Andy
nakonec vypaříme, jelikož se dozvídáme, že přišel Andy kufr. Proběhlo tedy
jejich hezké setkání.
Doma nás hned vyzvedává autem brazilka Giulia a jedeme se
podívat na tzv. TROČI. Troči je v Brazílii skoro ve všech státech zakázané,
což se ovšem dozvídám zpětně. Jedná se o ceremoniál pro první ročník, při
kterém je v podstatě vše povolené. Prváci měli na oblečení a ve vlasech všechno
co vás napadne, hlavně vajíčka a česnek. Jejich „vůně“ byla cítit na míle daleko.
Prváci musí dále pít a jíst vše, co jim končící 6.ročník připraví. Jídlo si
také nesmí jen tak nechat pro sebe, ale putuje z pusy do pusy až poslední
trpělivý člen prvního ročníku takovou mňamku spolkne. Celá akce je dost šílená,
všude je i bahno, malé bazénky, nejrůznější barvy a podobně. Brazilky se o nás
bojí a nepouštějí nás moc blízko. Celou akci netrpělivě sleduje z povzdáli
policie, a tak se po pár minutách vydáváme raději na večeři.
Hamburger a nápoj, kde je smíchané pivo s vínem je
výborná kombinace. Sedím u stolu a seznamuju se s dalšíma medikama, který nás
během večera pozvou na víkend k moři do jejich domu. Může být.
P
6.srpna - úterý
Ráno se opět setkáváme v 7 na operaci, ale po čekání na
pacienta se dozvídáme, že není místo na JIP, takže nelze dnes operovat. S ostatníma
chirurgama jdeme do kavárny mimo nemocnici, nejvíc mě překvapí že bez
převlečení ze sálu. Myslím, že by u nás za to možná i zvažovali vyloučení, tady
je to očividně v pohodě.
Později se vracíme na sál, ale operace opravdu neproběhne. Jsem
tedy propuštěna, ale seznamuju se na chodbě s primářem ORL a rukama nohama
se s ním
S Andy se přes oběd vydáváme na místní tržiště. Je pouze každé úterý dopoledne a je zde spoustu zeleniny a ovoce a dva stánky s typickým smaženým jídlem Pastel. Dávám si smaženou placku s masem a později s Jess ještě nápoj z čerstvé cukrové řepy, kterou před námi vymačkají.
Odpoledne mám v programu onkologickou ambulanci se zaměřením na urologii. V čekárně se nachází asi 40 pacientů, všichni objednáni na toto odpoledne najednou. Ve 4 ambulancích se nachází 4 studenti. Ano píšu správně, studenti, kteří si pozvou pacienty, probírají s nimi výsledky a někdy velmi nepříznivé zprávy, odebírají anamnézu a sdělují další postupy. 4 lékaři společněv těchto 4 ambulancích rotují a se studenty každého pacienta (poté co od nich dostanou shrnutí) proberou. Potvrdí studentovi diagnózu a schválí další postup navrhovaný studentem. Udělají pár rychlých razítek na papíry, které student rychle vyplňuje a předává pacientovi – jako předoperační vyšetření nebo doporučení na chemoterapii.
Většina pacientů je zde s nádorem prostaty. Jeden pacient je zde s obrovským nádorem v břiše s podezřením na původ v buňkách varlete. Zítra jde tento pacient na biopsii, ale bohužel nemá dobrou prognózu a asi ani naději na léčbu. Pacienti se tady běžně dostávají k léčbě dost pozdě.
Večer v šest mě vyzvedává medička Angelica a jedeme autem na urologickou soukromou kliniku. Měla jsem si poslechnout spolu s ostatními o novinkách v urologii ve Francii, ale bohužel jsem si poslechla hodinku portugalštiny s portugalskými titulky. Bohužel ještě zhasli, takže byla opravdu velká výzva neusnout a vydržet do konce při vědomí.
Na dobrou noc přišla jedna dobrá zpráva. Můj kufr je tady! Ve stejném městě! A zítra se po týdnu snad shledáme!
Žádné komentáře:
Okomentovat