Den dvacátý až dvaadvacátý

19.srpna – pondělí

Otrava jídlem. Víc snad ani není třeba k tomuto dni psát. Andy protrpěla pouze pár hodin, já výrazně hůře celou noc a celý den. V podstatě jsem nespala celou noc a u desátého blinkání proklínala moji lásku k ústřicím. Nejspíš tato zkušenost byla způsobena právě těmito milovanými zvířátky a bakteriálními toxiny, které se v nás vytvořily. Naštěstí zde nejsem sama, jinak nevím, jak bych to bez Andy zvládla.

Vzala jsem si pro jistotu střevní antibiotika, jelikož se do mě ještě pustila horečka a zimnice. Andy mi udělala k večeru puding a rýži a spoustu čajíčků, takže je to moje zachránkyně a Honzík mě uklidňoval přes telefon a je zachránce číslo dva 😊

20.srpna – úterý

Ráno mi bylo díky bohu líp i když jsem byla strašně zesláblá, ale přišla jsem do nemocnice na sedmou. Dnes je naplánovaná transplantace ledviny z živého dárce, a jak se dozvím jedná se o hodnou tetičku. Že danou situaci berou vážněji než obvykle ukazuje, že opravdu v osm už začíná příprava sálů a obou pacientů. Vyklidí se prostor na rentgenologické pomůcky a tak se udělá koridor a náhradní sál mezi dárcem a příjemcem pro pozdější přípravu ledviny. Příjemce je kluk asi v mém věku, hodně hubený a nezvykle vysmátý, myslím že stresem. Trpí diabetem prvního typu, tudíž již od narození a z důvodu vysokého tlaku v cévách mu selhaly obě ledviny. I v Brazíii se původní ledviny nechávají v těle a přidá se nová ledvina pod ně. Z dárce se zde vzala ledvina levá, protože vyšetření ukazovala, že pravá má složitější přívod arterií a bylo by ji složitější napojit. Napojovala se přes arterii iliacu externu. V Brazílii jsou pouze transplantace z živých dárců, jelikož z neživých ji musí oficiálně schválit vláda a to se nikdy nestane včas. Celá transplanace byla strašně zajímavá a koukalo i spoustu studentů. Nejhezčí část bylo očištění ledviny po jejím vyjmutí od krve dárce, kterou si mnoho lidí i natáčelo na telefon. Transplantace se po mnoha hodinách podařila a jak dál bude tělo ledvinu přijímat se teprve uvidí.

Přes oběd jdu sama na nákup a koupím hlavně nějaké maso na vaření.

Brzo spěchám na onkologicko-urologickou ambulanci. Potkávám zde studenta z dnešního sálu Mateuse, který umí skvěle anglicky a celé odpoledne mi pomáhá s překladem mezi pacienty. Hned první pacient je pacient po odstranění prostaty před 5 lety z důvodu nádoru a jako každý rok přichází na kontrolu. PSA hladina mu kolísá, což je zvláštní a doktora to zaujme a neobvykle si vezme jeho kartu, kterou rychle prolistuje. Nachází, že pacientovi se sice odstranila prostata, ale zapomnělo se, že nádor byl již rozšířen na vezikulozní žlázky do okolí. Měla tedy být již před 5 lety zahájena léčba následnou pooperační radioterapií. Na což se ovšem zapomnělo a pacientovi se předepisuje až teď.

Jsem opět v šoku, pacienti zde vidí v doktorovi boha a nemají šanci si něco takového ohlídat. Často ani neumějí číst a i když má každý svou zdravotní kartu stále u sebe, často netuší, co zde mají napsané.

Další pacient je pacient, na jehož operaci jsem byla před 2 týdny – uretroplastika. Ovšem operace se očividně nepovedla a pacientovi se po pár dnech musel udělat střevní vývod – stomie. Po operaci se totiž objevil katetr, který byl v močové trubici v rektu. Udělalo se tedy v těle spojení mezi močovou trubicí a rektem, což rozhodně není žádoucí. Pán tedy místo toho, aby mohl normálně čůrat a neměl pytlík na moč na břiše má po této zpackané operaci na břiše ještě pytlík na bobky. Což by mě ani nemělo udivovat potom co jsem tuto operaci viděla a operatér často vůbec netušil co dělá a primář mu na dálku radil.

Jiný pacient přicházející na kontrolu, si stěžoval na sexuální dysfunkci. Je pochopitelné, že mu to vadí a nasazuje se viagra. Co je ovšem zajímavé je, že pacient měl zároveň mírnou inkontinenci moče, která mu ovšem nevadí a řešit ji nechtěl.

Mateus mi překládá doslovně vše co pacienti říkají a nechá mě se ptát na otázky. Ukazuje mi, jak se v portugalštině vyplňují poukazy na vyšetření a recepty a nechává mě i psát zápis o návštěvě. Jde se mnou pro razítko od doktora a nechává mě vše orazítkovat a podepsat klikyhákem a směje se, že je to teď na mojí zodpovědnost. Nestačím se divit a jsem ráda, že tu nejsem pacientem.

Večer nám Sofia ukazuje její dnešní operaci nádoru velikosti asi ročního dítěte. Andy zase popisuje, že viděla operaci zaníceného kolene pooperačně, v kterém chirurgové našli dnes našli lístek stromu.

Můžeme být opravdu rádi za naše české veřejné zdravotnictví. Tady je to jak na jiné planetě.

Večer koukáme na seriál, jíme tropická ovoce, odpočíváme a sdílíme spolu všechny zážitky.

21.srpna - středa

Ráno jsem mírně demotivovaná chozením na sedmou hodinu a přicházím na sál až v osm. Což se ukazuje jako dobrý plán, jelikož operace ani zdaleka nezačínají. Později přichází Marcus a ptá se mě jestli chci dnes asistovat a podávat nástroje u operace odstranění prostaty. Hned souhlasím a následující 4,5 hodiny podávám během poměrně náročné operace nástroje a přidržuju a stříhám a šiju. Je to extrémně náročné, jelikož je zde více než 50 různých nástrojů s portugalským názvem a netrpělivými chirurgy. Je to pro mě obrovská, obrovská zkušenost a jsem následně unavená jako blázen. Už pro mě je šití více automatické, mám radost, že nemusím přemýšlet o každém pohybu. To samé umývání a oblíkání na sál je už pro mě automatické bez přemýšlení a bez stresu jako dřív.

Doktoři na urologii nejsou milý jako na gynekologii a tak je to i tím náročnější, ale jsem spokojená a šťastná. Také poprosím jestli můžu zkusit u pána zavést močový katetr, což se mi s menší pomocí povede a tak mám též radost. Během operace musím i sledovat co dochází a volat na sestry, aby mi dané pomůcky přinesly ze skladu. Je to zase komunikace rukama nohama s por favor, ale vše se zvládne.

Doma už je Andy, která uvařila oběd a tak se rychle najím a jdu zpátky na sál. Na jednom sále je už mnohahodinová operace mozku pro obří nádor - meningeom u mladé slečny. Jedná se o benigní (ten hodný) nádor původem z tvrdé pleny mozkové, ale v této oblasti silně utlačuje mozkovou tkáň. 

Koukáme s Andy na magnetickou rezonanci a nechápeme, jak může být nádor tak obrovský.

Na urologii je laparoskopická operace  – přes kameru, což mě moc nebaví sledovat a tak jdu raději odpoledne na gynekologii. Nacházím Isabelu, chirurgičku, která mě hned srdečně zdraví a nadšeně říká, ať se jdu rychle umýt a sterilně oblíknout, že začíná císařský řez a můžu asistovat a podávat nástroje. Ptá se jak se zde mám, jaký byl víkend a co je nového, za což jsem strašně vděčná a mám pocit, že se mi s ní bude hodně špatně loučit. Operace je skvělá, už vím často i kdy jaký nástroj bude Isabela potřebovat a znám dobře celý postup.

Matce je bohužel hodně špatně a zezačátku hodně zvrací a tak se špatně operuje, ale to anesteziologové brzy vyřeší antiemetikama. Narodí se krásné mimi s neuvěřitelně dlouhýma řasama. Co je krásné je ovšem reakce tatínka. Mohutný týpek má asi 2 metry a okamžitě se rozpláče, když mimi vidí a nemůže přestat. Děťátko mi ihned po vyndání z břicha chytne prst a Andy stihne tuto krásnou chvíli vyfotit. Přestřihávám šňůru a když s Andy vidíme tatínka brečet, máme slzy dojetí taky. Miminko mu sestry po umytí a základním ošetření přinesou a chtějí mu ho dát pochovat. On se však tak třese dojetím a brekem, že jen kroutí hlavou a odmítá. Celá situace je strašně dojemná a nakonec tatínka posadí a miminko mu prostě do náruče vrazí :)

Večer koukáme s Andy na seriál a odpočíváme. Dnes je fakultní párty v Bragantinu – místním pivovaru. Sice jsme obě k smrti unavené, ale donutíme se připravit. Vyzvedává nás brazilka Le a bere nás autem. Seznamujeme se opět se spoustou lidí a dáváme si místní typické klobásky s hranolkama. Už v deset se ale nenápadně vytratíme, jelikož únavou nemůžeme ani mluvit. Objednáváme ubera, ale nakonec potkáváme rezidenta z ortopedie, který nás vezme domů autem. Je to vtipná cesta, protože moc anglicky nemluví, ale hodně se snaží 😊