26.srpna – pondělí
V 8 hodin jsem na sále a pomalu se připravuje oboustranná
orchiektomie – odstranění varlat s tím že pacient má i oboustrannou
tříselnou kýlu, která se bude řešit zároveň s tím. Varlata se odstraňují,
protože má pacient nádor prostaty a už bohužel i s metastázemi. Je to tedy
z důvodu hormonální blokády, kdy se proces šíření nádoru může zpomalit až
zastavit. Alespoň na čas. Nechají mě se oblíknout a celou operaci přidržuju,
podávám nástroje a na konci můžu šít kůži. Operace je poměrně jednoduchá a relativně
rychlá.
Na oběd jdu domu a ze zbytků začnu vařit a udělám nám
tortily. Nejlepší byla kukuřice a masíčko, mnami.
V 1 hodinu jdu opět na LECO a dostávám zase hodinovou
lekci od Marcuse v angličtině s ostatními studenty. Je to skvělý,
protože říká samé praktické věci do života lékaře. Píše mi Andy ze sálu, že za
chvíli začne císařský řez a proto se omluvím urologům a pospíchám na sál. Na
sále mám štěstí, je zde opět Isabela a hned mi říká že můžu asistovat, jelikož jim
nepřišel student. Rychle se oblíkám a konečně se během operace víc soustředim
na to co se děje a ne na to jaký nástroj teď budou potřebovat. Viděla jsem tu
už tolik císařských porodů! Dítě se rodí v 35.týdnu, jelikož se mu v bříšku
moc nedaří. Nedostává od matky dost živin a kyslíku a tak se rychle indikovala
sekce. Dítě tentokrát moc neukazují matce ani otcovi a ihned ho odnáší, je dost
malinké. Isabela mě na konci nechává opět šít a už na mě přitom ani nekouká,
odchází a sklízí věci ze sálu.
Domů jdu s Andy a rozhodneme se jít k bazénu,
který se nachází v našem komplexu. Je nakonec dost špinavý, takže do něj
radši nelezu, ale je to skvělý relax na lehátku. Kolem lítá spoustu uřvaných
papoušků, který ukazuju Honzíkovi do kamery 😊
Večer nám Andy uvaří puding jako od maminky a hrajeme karty
fazole. Plánujeme zase cestování, píšu blog a pracuju až do usnutí 😊
27.srpna – úterý
V 8 jsem v nemocnici a začíná mini operace, pouze
vyndavání katetru „double J“ u velmi ale velmi obézní paní. Ten se u pani zavedl
přes močovou trubice a močový měchýř do močovodu. Je to trubička, která poté co
se vyndal močový kámen zabrání otoku močovodu. Pacientovi se poté co se
odstraní kámen neuleví, protože je zde právě edém (otok) a double J tomu
zabrání. Další operace je opět ledvinný kámen, který se naštěstí podaří hned na
poprvé rozdrtit laserem pod ultrazvukovou kontrolou. Marcus mě zavede na
vedlejší sál, kde se operuje postarší žena. Ukazuje mi CT snímky, kde je obří „masa“
uprostřed těla. Šeptá, ale je to zbytečné, jelikož tu nikdo jiný anglicky
neumí. Vysvětluje, že paní v jiné nemocnici odstraňovali dělohu (hysterectomie)
a přitom zapomněli v těle „hadřík“.
Doma uvařim rychlý oběd, koupili jsme si dobré hovězí a v 1
jdu na ambulanci, kde ovšem nikdo není. Dozvím se, že doktoři odjeli na
konferenci a proto se ambulance zrušila. Jdu tedy domů pracovat, psát blog a
plánovat cestování jako vždy ve volném čase 😊
28.srpna – středa
Dnešní den byl asi nejnáročnější. Ráno začala operace pacienta
s karcinomem prostaty, který měl velmi zúženou močovou trubici kvůli nádoru
a tak se snažili chirurgové vytvořit znovu spojení. Následně pánovi opět
odstraňovali varlata z důvodu hormonální blokády. Takových operací jsem tu
viděla milion a tak jsem se dívala všude možně po sálech.
Nakonec jsme s Andy skončily na plastické chirurgii. Doktory
jsme viděli poprvé a byli na nás strašně milý. Koukali jsme na liposukci,
nejprve odstraňovali tuk na zádech a poté na břiše a nakonec dělali nové prsní
implantáty. Žena má 4 syny a chce opět hezkou postavu. Andy se mohla obléknout
a asistovat na části operace. Vyzkoušela si dokonce liposukci. Chirurgové
nakonec paní odstranili obrovský kus kůže na břiše, aby ji neměla po zákroku
převislou. Což bylo pro nás úžasné, vám to bude připadat morbidní. Kůži nám
totiž dali na malý stoleček a půjčili nám nástroje a šití a ukázali 3 druhy
stehů, které máme trénovat. Zašívali jsme rány na kůži a trénovali tak techniku
na nejlepším trenažéru jaký může být.
Přes oběd jsme se Sofií ještě běžely do prádelny dát poslední
pračku před cestováním a zašly do restaurace na brazilské národní jídlo
Feijoada. Toto jídlo se jí každou středu na oběd a to hlavně v zimě. Ano,
i přesto že je tu 26 stupňů, je to na brazilce studené období. „fežuáda“ je
totiž velmi syté a tučné jídlo vhodné právě do zimního období. Jedná se o černé
fazole s dušeným masem, kterého musí být alespoň 2 druhy. Nachází se zde vepřové,
hovězí, nejrůznější klobásky a uzeniny, kosti atd. K tomu nám přinášejí
asi 10 příloh. Jako není to špatné, ale jednou za život to pro mě asi stačí :D
Moc nestíhám do nemocnice a tak běžím rychle na sál bez
pláště rovnou z oběda. To že nemám kartičku není problém ani u sekuriťáků,
kteří mě s úsměvem pouští, ani u výdeje oblečení na sál a tak přemýšlím,
že by se tam asi mohl podívat kdekdo haha.
Přicházím a 4 urologové jsou již v ráži a operují. Rychle
na mě křiknou ať se umyju a obleču a můžu jim podávat nástroje a pomáhat. V tu
chvíli netuším, že operace bude trvat 7,5 hodiny a že se po celou dobu ani nepoškrábu
na obličeji nebo nenapiju. Operace byla extrémně náročná a naučila jsem se spousty
věcí. Pomáhala jsem píchat mimo jin centrální žilní katetr s anesteziology,
starala jsem se o desítky nástrojů a pomůcek, komunikovala se sestrou, aby
přinášela došlé vybavení, stavěla jsem krvácení a dělala desítky stehů a
stříhání. Sama jsem potom mohla v klidu zašít na kůži asi 40 stehů. Byla
to největší operace v urologii kromě transplantace a to vyjmutí močového
měchýře a močové trubice z penisu. Močovody, které vedou moč z ledvin
se potom napojí na část tenkého střeva a to celé se vyvede ven z břicha vedle
pupku jako tzv. stomie. Pacient bude tedy doživotně čůrat a dělat bobky do
pytlíku, ale zachrání mu to život. Během operace byla cítit únava doktorů a jak
jim jde postupně operace pomaleji a hůře se soustředí. Pacient ztratil velké
množství krve a bylo i pár poměrně kritických momentů. Anesteziologové měli tentokrát
mnoho práce, protože pacient nebyl daleko od šoku a jeho puls byl kolem 120 (norma
cca 70) a tlak velmi nízký, dechová
frekvence 28 (norma cca 12-16 dechů/minutu). Pravděpodobně se bude muset
pacientovi podat transfuze.
19:28 jsme došili pacienta, podívala jsem se na mobil a doslova
běžela domů. V 19:34 už mi volá primář Marcus, že je před mou budovou s manželkou
a čeká že půjdeme na smluvenou večeři. Andy má bohužel migrénu a tak hodně
nervozní akorát vyměním tričko a rozpustím vlasy a ještě s otlačenou čepicí
ze sálu sedám k Marcusovi do auta.
Vezmou mě na krásnou romantickou večeři do skvělé restaurace.
Manželka pana primáře je nádherná žena, fyzioterapeutka s německými kořeny,
co denně běhá 23 kilometrů. Neumí moc anglicky, takže jí Marcus celý večer překládá,
ale je moc milá. Naštěstí konverzace nevázne, povídáme si o medicíně, rozdílech
ve zdravotnictví, mém životě a o jejich dětech. Na jejich doporučení si dávám „pstruha
na krevetách s mandlemi“. Miluju tyto brazilské kombinace a jsem šťastná,
že je tu konečně jídlo grilované a ne smažené. Celou večeři zakončíme kafíčkem,
dovezou mě domů a já se s nimi prozatím loučím. Plánují i spolu se všemi
čtyřmi dětmi, že Prahu brzy navštíví.
Až doma si uvědomuju, jak moc jsem unavená a všechno mě
bolí. Konečně se mi uleví po tak náročném dni a i když jsem přislíbila účast na
grilovačce u primáře obecné chirurgie, kam mě pozvala kupodivu moje rezidentka
Celene, tak si raději povídám do půlnoci s Andy, které stále není dobře. O
půlnoci přichází připitá a hodně vtipná Sofia, já si šťastná zpívám ve sprše a
jdeme všechny spát. Zítra poslední oficiální den v nemocnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat