22.srpna – čtvrtek
Dnes jsem opět v 7 na smluveném místě v nemocnici.
Čtvrtky nemám ráda, protože nejsou urologické operace. Doktorka Seline nikde.
Tak ji hledám na JIPce, na LECO, všude v nemocnici až ji konečně po půl
hodině najdu. Jsem už mírně zpruzelá a moc tomu nepřidá další její ignorace, když
mě po pozdravu zabouchne dveře před obličejem a jde k pacientovi sama bez
vysvětlení. Jdu s ní později na urgentní příjem, kde je pacient, který se
celý třese a má horečku. Byl tu minulý týden operován a jeho jizva se mu otevřela
a byla očividně zanícená. Několik stehů nevydrželo a rána byla otevřená, nejen
kůže ale i vnitřní struktury. Něco mi říká, že v Evropě se toto běžně
nestává. Pacient musí tedy znovu na sál. Doktorka mě už v 8 posílá domů a
tak si nešťastná po cestě koupím pomerančový džus a jdu spát.
Když přijde Andy uděláme rychlý oběd a ve 12 jdu na
ambulanci. Potkávám studenta Mateuse, který se mě opět hned ujímá a celé
odpoledne mi vše anglicky vysvětluje. Je zde mnoho pacientů jako minulé dny,
v paměti mi utkví pacientka s nádorem appendixu (červovitého
výběžku), který jí vše utlačuje včetně pravého ureteru (močovodu), což ji
způsobuje urologické potíže.
Doma večer koukáme na seriál a připravujeme se na večer.
Dnes je international dinner = mezinárodní večeře, kam každý má přinést jídlo
typické pro svou zem. S Andy jsme po dlouhém přemýšlení nakoupily
ingredience na jahodové knedlíky. Žádná ingredience ovšem není stejná jako u
nás a tak jsme zvědavé, co vznikne. Nakonec Andy udělá skvělé knedlíky, a to včetně
tekutého tvarohu a jakéhosi moučkového cukru. Já přinesu dvě becherovky a dvoje
lázeňské oplatky, které mají též obrovský úspěch. Sofia z portugalska vaří
několik hodin typickou portugalskou rybu – tresku a připraví z ní placky
tzv. Pataniscas. Cleo z Francie přinese salámky a ratatuí. Mert
z Turecka spoustu oříšků a baklavy. Na párty přijde asi 30 lidí
z Brazílie a všichni se upřímně zajímají o naše země a jak se nám tu líbí.
Brazilci se nenechají becherovkou zahanbit a přinesou jakýsi prošlý brazilský
likér. S ledem je celkem dobrý haha. Domluvíme se také s Jess, že nás
vezme v sobotu všechny do Sao Paola na jeden den.
23.srpna – pátek
Dnes mám volno, protože v pátek urologie není. Dopřeju
si tedy spánek až do desíti a doženu tak spánkový deficit. Před obědem přijde
Andy a plánujeme víkend a cestování v září. Uvařím nám obídek a jdeme
spolu do prádelny, kde se opět nezvládneme domluvit a tak rovnou voláme Sofii,
která vše domluví. Paní prádelní si bere na Sofii číslo a píše ho podivně
dlouho, tak mě Sofii poprosí, ať číslo raději zkontroluji. To se ukazuje jako
dobrý nápad, jelikož je číslo asi dvakrát delší, paní očividně neumí psát, což
nás předem nenapadlo.
Odpoledne se rozhodnu jít šprťácky na operační sály a zkusit
se někam vetřít. Bohužel nikde nevidím známé doktory, ale začíná jeden císařský
řez, tak poprosím daného doktora a můžu asistovat. Vše je v pořádku, ale
cítím, že gynekoložka Isabela zvládá operační sál lépe. Doktor provádí na konci
intradermální steh, což je typ stehu, který je nejlepší pro estetiku. Přijde mi
ovšem, že moc techniku neovládá a na několika místech je kůže hodně stažená.
Snaží se to napravit, ale nakonec to vzdá a ránu přikryje a odejde.
Následně jdu do studovny s počítačem a snažím se
přihlásit na wifi, což se mi bohužel nedaří a tak jdu domů. V podstatě hned
jedu do centra s Jess koupit lístky na autobus pro nás na sobotu. Z nějakého
důvodu se kupují v lékárně. Setkáváme se ještě s Mertem z Turecka
a kupujeme 5 lístků, bohužel ne u sebe.
Sofia, Mert, Andy a já jdeme dnes spolu na večeři.
Francouzce Cleo jsme se všichni zapomněli zmínit, jelikož je to s ní k nevydržení.
Restaurace otevírá v sedm a tak jdeme s Mertem ještě na Acai zmrzlinu
a potom pěšky do restaurace u jezera. Holky už na nás čekají a objednáváme si
žebírka s přílohama. V Brazílii je ve spoustě restauracích jídlo pro
2 nebo pro 4 na sdílení. Většinou stačí pro mnohem víc lidí, což se ukazuje i
zde, když si objednáme porci pro 2. Objednáváme si k žebírkám výborné a trochu
dražší červené víno z Chile. U vedlejšího stolu sedí profesor a primář
zdejšího ORL oddělení, který mě hned poznává. Byla jsem s ním na asi 2
operacích a jsem jeho pozdravem hodně mile překvapená. Dojíme, dopijeme a
číšník přináší další láhev našeho vína s tím, že je to pozornost od pana
profesora. Jsem opět šokovaná zdejším přátelským chováním a panu profesorovi
na dálku popřeji „saboži“ = na zdraví a všichni mu děkujeme. Lehce ovíněný
jedeme domů, já s myšlenkou, že teď už musím určitě dělat jednou ORL, haha.
Žádné komentáře:
Okomentovat